Tactus.cz  2021

osmý ročník české soutěže hmatově ilustrovaných knih pro nevidomé

NĚKOLIK TIPŮ (nejen) PRO ZAČÍNAJÍCÍ TVŮRCE

 

Každý, kdo se pustí do tvorby (a to zejména prvně), teprve postupně proniká do jejích zákonitostí. Jednotlivcům doporučujeme e-mailové konzultace. Níže několik tipů pro tvůrce, kteří chtějí vědět, čeho si všímat zejména a čeho se vyvarovat:

 
Chci-li svou práci konzultovat, kdy mám začít?

 
Nejlépe ve fázi návrhu, ještě než začnete tvořit. Může se stát, že celé pojetí by bylo třeba posunout směrem, který by více vyhovoval potřebám nevidomých čtenářů, a je škoda, když k tomu autor dospěje teprve po mnoha hodinách zbytečné práce.

 
Které náměty jsou nejvhodnější?

 
Lze si vybrat jak hmatovou adaptaci existující vizuální knížky, tak vlastní autorskou tvorbu. Pro inspiraci uvádíme, že máme v naší knihovně pro nevidomé čtenáře méně klukovských (a univerzálních) než holčičích témat, téměř úplně chybí vánoční a velikonoční tématika.

 
Proč nejsou šikovné knihy větší než A4?

 
Nevidomý čtenář potřebuje, aby se prohlížené vešlo do jeho hmatového rozsahu, navíc dětské ruce jsou o mnoho menší než dospělé. Při nadměrných velikostech je třeba hmatem prohlédnout každý segment zvlášť a celkový obraz si pak v hlavě poskládat. To je pro malé děti příliš složité.

 
Je důležitější tvar nebo materiál?

 
Obojí je velmi důležité. Ovšem první na hmat zapůsobí materiál: např. zobrazený vlak podá první informaci svým chladem, je-li zhotoven z kovu; stěna domu drsností omítky. To platí zejména u malých dětí – teprve později se dostanou ke tvarům. Většina začátečníků se často soustředí na precizní tvary. Jsou jistě důležité, ale doporučujeme soustředit se v první řadě na výběr materiálu.

 
Maličkým dětem maličké obrázky?

 
Miniaturní prvky na obrázku mohou být hmatné, ale mají-li znázorňovat např. veliké zvíře, pro dítě je to rozpor. Informace, že malý prvek představuje něco velikého, zůstává pouhopouhou informací. Hmatový vjem má být v první řadě zážitkem, navíc vztahujícím se ke znázorňovanému.

 
Proč „méně je někdy více“?

 
Mnoho objektů na jedné straně, komplikované obrázky jsou pro hmat velice nepřehledné. Nelze poznat, kde jeden objekt končí a druhý začíná. Hmatové prohlížení je pak natolik pracné, že zábava nad knížkou je ta tam. Vizuální obrázek téměř nikdy nelze zachovat tak, jak je, pouze ho ztvárnit hmatově.

 
Jak připevnit obrázky?

 
Lepením nebo šitím. Pozor na lepidlo, případné ztvrdliny jsou pro hmat nepříjemné nebo mohou být považovány za detail obrázku. Měkké materiály mohou lepením ztvrdnout, tím pádem ztrácí svou hmatovou charakteristiku. Je-li to možné, šití je vynikající způsob připevňování. Zcela nevhodná je tavná pistolka, velice záhy se obrázky odloupnou. Stejně tak oboustranná lepenka není trvanlivá, na některých materiálech nedrží, jiné po čase naleptá.

 
Děti musí být opatrné, aby obrázky nezničily, ne?

 
Hmatové prohlížení není statické, vždy předpokládá pohyb prstů po obrázku. Hmatem je nutné po obrázku opakovaně „cestovat“, což přináší vysoké nároky na pevnost a trvanlivost jak samotného materiálu, tak způsobu připevnění.

 
Je vhodný suchý zip?

 
Záleží na tom, jak jej použijete. Je-li příliš pevný, mohou mít malé děti slabé prsty na to, aby od sebe jeho dvě části oddělily. Také kousek suchého zipu na obrázku může překážet hmatovému prohlížení. Použijete-li místo spodní (měkčí) části suchého zipu např. česaný silon (nejlépe celoplošně), komponenty, které budou mít zespoda kousek hrubší části suchého zipu, půjdou z této textilie oddělit lépe.

 
Je jiná možnost, jak připevnit prvky určené k manipulaci?

 
Velice se osvědčuje magnet. Myška, která má pod kožíškem zašitý kousek magnetu, se může po kovové stránce pohybovat, zároveň pevně drží.

 
Jak hmatu představit perspektivu?

 
Pro malé děti je perspektiva zcela nesrozumitelná. Vizuální způsob zobrazení zmenšujících se stromů v aleji či sbíhajících se kolejí v dálce je hmatu nepochopitelný: při hmatovém prohlížení se objekty nikdy nemohou zmenšovat či sbíhat. Doporučujeme pravoúhlé zobrazení – z profilu, shora, zpředu apod. Také stůl či skříň má při hmatovém vnímání – narozdíl od vizuálního – vždy všechny čtyři nohy stejně dlouhé, veškeré úhly jsou pravé.

 
Jaká je potíž s modely?

 
Vnímáme-li zrakem, je model, tj. napodobenina jaksi automaticky vnímán jako objekt, který zobrazuje: dítě, které vnímá modely zrakem, pochopí bez vysvětlení, že model mostu (provedený např. jako přívěšek na klíče) představuje skutečný velký betonový či dřevěný most, zvětšený plastový model mouchy opravdovou mouchu. V tomto případě nevadí, že měřítko (zvětšení, zmenšení), materiál a další vlastnosti (např. teplota zvířecí srsti, tvarové zjednodušení, hmotnost apod.) vůbec neodpovídají. Vnímáme-li ovšem jen hmatem, výše popsané nabude velké důležitosti. Jednak zde chybí předchozí hmatové zkušenosti s určitými předměty (např. uvedený skutečný most přes řeku či živá moucha), jednak z nich máme úplně jiný dojem: skutečný most je velký, nelze jej vnímat doma na gauči, není možné jej hmatem obsáhnout; model mouchy nebzučí, nešimrá na ruce... Od skutečnosti k modelu vede dlouhá cesta, vysvětlení je postupné a velmi náročné mj. proto, že pracujeme daleko více s pamětí, představami, srovnáváním, zkušenostmi, dorozumívacími schopnostmi apod. Řešíme otázku, jedná-li se o tutéž velikost, zmenšeninu či zvětšeninu. Musíme zjistit, zda je model dost podrobný, věrný v detailech či zjednodušený (a co je v tom případě zjednodušeno) – hmat má často k dispozici jen model, nikoliv skutečný objekt (velryba, Eiffelovka, mrak apod.). A také materiály modelů mohou mást: např. hračka letadla z měkkého sametu, jemný květ z tvrdého dřeva, hebké teplé pohyblivé zvíře z neživého plastu.

 
Obohatí dílo čichové prvky?

 
Pro rozvoj čichu jsou vhodnější jednorázově připravené pomůcky. Do knih je nedoporučujeme. Pokud věc či obrázek vydává nějakou vůni, může se stát, že cítit je pak celá kniha, krabice, vše ostatní okolo (skříň, kde jsou pohádky uložené, kufr, v němž je přenášíme). Také některá lepidla či laky přestávají být cítit až po několika měsících.

 
A co sluchové nápady?

 
Pískání, drnkání, přesýpání, zvonění, šustění atd. – to jsou prvky, které naši čtenáři velice ocení!

 
Proč musí kniha splňovat podmínku možnosti úplného rozevření na stole?

 
Čtenář, který prohlíží hmatem, potřebuje k tomu obě ruce volné. Rozhodně si u toho nemůže přidržovat stránky, aby se nezavíraly.

 
Proč není vhodné ruční psaní textu v Brailleově písmu?

 
Pro mnohé autory je zajímavé vyzkoušet si ruční psaní Brailleova písma na Pichtově stroji nebo Pražské tabulce. Bohužel téměř nikdo nepíše tak precizně, aby všechny body byly vymačkány ve stejnoměrném (a dostatečně vystouplém) reliéfu. Při nedostatcích ručního psaní může být text pro nevidomé čtenáře nečitelný. Pořadatelé soutěže Vám text (v soutisku černotisku a Brailleova písma) zdarma vytisknou a zašlou, doporučujeme této možnosti využít – viz Pravidla soutěže Tactus.cz 2021.

 
Lze Brailleovo písmeno vyšít z malinkých korálků či nanést body hmatnou barvou?

 
Bohužel, Brailleovo písmo je hmatem dobře čitelné pouze ve standardním provedení a velikosti. Další možnosti hmatové čtení písma znemožní nebo přinejmenším ztíží.

 
Proč se tiskne v soutisku černotisku (běžného písma) i Brailleova písma?

 
Knížky čtou a prohlížejí většinou smíšené skupiny – někdo v rodině či jiné skupině vidí a někdo ne. Každý pak může číst způsobem, který potřebuje.

 
Proč má být černotisk zvětšený? Proč je nejlepší tisknout černé na bílém?

 
Někteří naši čtenáři jsou slabozrací, očima přečtou jen velký a kontrastní tisk.

 
Na co si ještě člověk musí dát pozor?

 
Všechno se do slov nevejde. Doporučujeme pročíst si hodnocení děl z minulých ročníků soutěže, např. z roku 2019.

Pořadatelé soutěže:
Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR
Sdružení Hapestetika