BrailleInk. - příspěvek k vzájemnému přiblížení čtenářů Braillova písma a černotisku

    Už jste někdy viděli texty psané Braillovou abecedou? Toto speciální písmo pro nevidomé vymyslel před více než 180 lety šestnáctiletý nevidomý Francouz Louis Braille. Jednotlivá písmena této geniální abecedy, kterou je možné číst bříškem jednoho prstu, se skládají z různých kombinací šesti vypouklých bodů. Toto písmo je celosvětově rozšířené, používají je nevidomí nejen v Evropě, ale i v arabském světě, v Asii atd. Pro každý jazyk existuje základní abecední sada, která je prakticky všude stejná, a dále řada speciálních znaků odrážejících specifické hlásky daného jazyka ( např. pro češtinu jsou to písmena s háčky, v azbuce měkký znak, v němčině přehlásky atd.). Systém kombinací bodů je jednoduchý a pochopitelný, není problém se jej naučit, nejlepší cestou k jeho ovládnutí je pravidelné používání. Rodiče nebo učitelé nevidomých dětí mají někdy obavy, jak Braillovo  písmo zvládnou, a myslí si, že je budou muset číst hmatem jako jejich děti nebo žáci. To je samozřejmě zbytečné – můžete to zkoušet, abyste si představili hmatový dojem, ale pro běžně vidícího člověka je přirozené číst bodový text zrakem.
    Existuje však jeden problém, který může být pro rodiče nebo učitele nepříjemný – svému žáku jaksi nemohou „číst přes rameno“. Pokud totiž nevidomý člověk čte, zakrývá svými prsty právě čtený text. Pokud tedy dítě předčítá nahlas, nemůžeme bezprostředně zkontrolovat správnost toho, co říká.
    Některé texty v bodovém písmu jsou opatřeny podtiskem v tzv. černotisku – tak nazýváme náš běžný tištěný text. Bohužel však současná dostupná technika většinou neumožňuje, aby černotiskové písmeno bylo vždy právě pod příslušným písmenem bodovým. Zároveň i při tomto způsobu tisku je bezprostředně čtený text zakrýván rukama nevidomého čtenáře.
    Také přelepování černotiskových textů např. v dětských leporelech bodovým textem na průhledné fólii má svá úskalí. Jelikož bodové písmo musí pro čitelnost bříškem prstu zachovávat naprosto standardní velikost ( každé písmenko zabere obdélníček asi o velikosti 6 x 3,5 mm) , zabere Braillský text většinou mnohem víc místa než černotisk, v němž je možné používat písmo o velice rozdílných velikostech, kterým se zrak při četbě přizpůsobí. Proto právě např. při opatřování dětských leporel bodovým textem dojde k tomu, že fólií s Braillovým písmem je částečně přelepen i obrázek na příslušné stránce, což zase znehodnocuje knihu např. pro vidícího sourozence.
    Neziskové sdružení BrailleInk. v Texasu v USA se zabývá právě problematikou společné četby vidících a nevidomých, nejvíce se zřetelem k sourozencům nevidomých dětí a k situaci nevidomých rodičů, kteří chtějí sledovat čtenářské pokroky svého vidícího dítěte. Pokouší se vytvořit takové knížky, při jejichž společné četbě by se výše uvedené problémy ( zakrývání černotiskového textu, znehodnocení ilustrací, nemožnost sledování četby písmeno po písmenku) nevyskytly. Jde vlastně o upravené běžné dětské knížky z masové produkce. Stránka knihy vypadá takto: Nahoře je původní ilustrace, kterou je možné nevidomému dítěti popsat. Pod ní  je originální černotiskem tištěný text jako v každé běžné dětské knížce. Teprve spodní polovina stránky je specifická – je na ní stejný text, ale v Braillově písmu, ovšem nad každým bodovým písmenkem je příslušné písmeno vytištěné černotiskem. Neboli: Nevidomé dítě, se pokouší o samostatnou četbu, zatímco rodič má dokonalou kontrolu, které písmeno se dítěti povedlo přečíst správně. Pro okolí dítěte, sourozence apod. je kniha i nadále plnohodnotná, s nedotčenými původními ilustracemi i textem. Navíc je takto pojatá knížka motivující pro ty, kteří se z jakýchkoli důvodů chtějí s Braillovým písmem blíže seznámit – mohou si jednotlivá písmena vlastně sami „vyluštit“ a naučit se je. ( viz obrázek)

Jana Vachulová, Středisko rané péče Praha
(obrázek -  www.brailleink.org)